Na trhu existuje řada odrůd česneku. Tato rostlina je díky své rozsáhlé kultivaci považována za téměř všudypřítomnou, ale její původ se zdá být asijský. Jeho stopa se táhne na jihozápadní Sibiř, odkud se rychle rozšířil do středomořské pánve a byl známý již ve starověkém Egyptě.
Prospěšné vlastnosti česneku uznal egyptský Hermes Trismegistus, považovaný za otce všech věd. Faraóni dokonce rozdávali česnek pracovníkům podílejícím se na stavbách pyramid, aby je chránili před střevními chorobami a infekcemi, ale také aby jim poskytli větší fyzickou odolnost.
Postupem času se pěstování česneku rozšířilo z egyptské oblasti do celé středomořské pánve. Řekové ho používali jak pro terapeutické, tak pro potravinářské účely, hlavně k dochucování chleba. Posilovali se jím také vojáci před bitvou, protože se tradovalo, že dodává sílu. Římané, pro něž byla tato rostlina posvátná, jedli česnek ve velkém množství během banketů a byl doporučený jako sexuální stimulant (spolu s vínem a koriandrem). Ve starověkém světě byl také oceňován pro své magické a ochranné schopnosti. Například ze starověkého Egypta k nám přišla řada léčebných a magických předpisů, které ho používaly jako hlavní složku. Při čtení některých z nich se zjistilo, že byl česnek považován za velmi účinný proti hadímu jedu. Po uštknutí, aby se zabránilo horečce a otravě, stačilo na ránu aplikovat pastu z česneku a chleba. V jiných návodech se uvádělo, že stačilo pokropit tělo česnekem, aby nedošlo k uštknutí, nebo dokonce zápach zabránit hadovi, aby vylezl z doupěte.
V Egyptě se také tradovalo, že česnek umí odpudit stíny mrtvých, kteří se vkrádali do lidských obydlí a kradli novorozence. Proto matky připravovaly česnekový lektvar a spolu s magickými formulemi tak ochraňovaly své děti.
I v islámské kultuře, ačkoli je česnek široce a s nadšením používán v gastronomii, je ve skutečnosti zakázán těm, kteří pak musí v pátek jít do mešity na společnou polední modlitbu. Tradice připomíná, že se proroku Mohammedovi nelíbil jeho pach.
Jaký je ale pravý důvod k přisuzování magických vlastností tak obyčejnému koření?
Možná původ spočívá v nepříjemném zápachu, který vyzařuje. Ten udržovat lidi v bezpečné vzdálenosti, proč by to nemělo být stejné s duchy posmrtného života a s jedovatými hady.
Navíc jeho štiplavá chuť velmi připomínala hadí jed, a proto se usuzovalo, že by mohla jed eliminovat.
Víra venkovské civilizace také považovala česnek za „lékaře rolníků“ nebo „lékárnu chudých“. Byl široce používáno pro vnější i vnitřní použití. Pro vnitřní použití se konzumoval čerstvý za účelem snížení krevního tlaku, vařený v mléce jako lék na kašel.
Hlavní terapeutické vlastnosti česneku vědecky definoval Pasteur v roce 1858: antibiotický, antiseptický, balzámový, antihypertenzivní. Tento pravý všelék má však nevýhodu: asociální vůni, kterou zanechává těm, kteří ho užívají.
Česká kuchyně má česnek ve velké oblibě a čím má větší říz, tím je žádanější. Některá jídla si bez česneku neumíme ani představit (česnečka, bramborák), jiná zase dostávají s použitím česneku naprosto jinou úroveň.
