Blog

Pravidelný pohyb podporuje nejen zdravý životní styl, ale přináší i dobrou náladu. Slouží také jako prevence mnoho chronických onemocnění, která na nás díky špatné životosprávě útočí. A v poslední řadě se jedná i o to, že každý tímto postojem vyhlásí válku nadbytečným kilogramům. Rozhodně to platí ovšem pro ty, kteří si zasportují tak, že zapojí do aktivity své tělo. Nejedná se o ty, co sporty vyhledávají na sportovních kanálech a poté z pohodlí domova se věnují sportovním aktivitám. Zde rozhodně každý člověk si musí udělat malou inventuru, co dělá pro své zdraví. Při nedostatku pohybu totiž začne chátrat nejen tělo, ale i jeho tělesné funkce se začnou pomalu zhoršovat. Již to hodně i napovídá tomu, že je třeba si vybrat odpovídající sport, který bude úměrný věku a kondici a přirozeně nás bude bavit.

Běh není náročný

Poslední dobou je velmi populární běh, kdy se zapojují snad všechny svaly a tím se bude souměrně formovat i postava. Řada mužů i žen běhá, aniž by se ale zajímali o to jak. Špatný běh způsobuje problémy, bolesti a mnohdy i zranění. Zde se musí koordinovaně zapojit nejen trup a nohy, ale i ruce. Správný běžecký postoj připomíná asi tak jako bychom si dokázali představit skokana na lyžích. Vhodné není ani takzvané přetáčení do stran. Častou chybou jsou příliš pokrčené ruce a to poté nutí k tomu, aby pracovaly jinak, než u těla. Zde může snadno dojít k přetížení horní části beder nebo i k uskřípnutí nervů. O bolesti zad poté ani nemluvě.
Jak správně běhat?

• Rozhodně se vhodně obléknout a pořídit si kvalitní běžeckou obuv.
• Běžet by se mělo v mírném náklonu. Těžiště těla leží v přední části hrudníku.
• Tělo má být v jedné přímce, což se dá celkem dobře natrénovat i u stromu. Neexistuje lámání v pase a vystrčení zadní části těla nebo snad nahrbení. Hlava nesmí být v záklonu ani v předklonu.
• Před během je dobré se protáhnout a stejné je třeba to udělat i po běhu domů, což svalům jen prospěje.
• Raději se vyhnout asfaltu, jelikož pohybový aparát bude tak trpět. Venkovní terén je daleko lepší pro duši, zdravé dýchání a šetrnější je ke kloubům. Navíc se při běhu v přírodě pěkně pročistí hlava.

Pravidelný pohyb podporuje nejen zdravý životní styl, ale přináší i dobrou náladu. Slouží také jako prevence mnoho chronických onemocnění, která na nás díky špatné životosprávě útočí. A v poslední řadě se jedná i o to, že každý tímto postojem vyhlásí válku nadbytečným kilogramům. Rozhodně to platí ovšem pro ty, kteří si zasportují tak, že zapojí do aktivity své tělo. Nejedná se o ty, co sporty vyhledávají na sportovních kanálech a poté z pohodlí domova se věnují sportovním aktivitám. Zde rozhodně každý člověk si musí udělat malou inventuru, co dělá pro své zdraví. Při nedostatku pohybu totiž začne chátrat nejen tělo, ale i jeho tělesné funkce se začnou pomalu zhoršovat. Již to hodně i napovídá tomu, že je třeba si vybrat odpovídající sport, který bude úměrný věku a kondici a přirozeně nás bude bavit.

Běh není náročný

Poslední dobou je velmi populární běh, kdy se zapojují snad všechny svaly a tím se bude souměrně formovat i postava. Řada mužů i žen běhá, aniž by se ale zajímali o to jak. Špatný běh způsobuje problémy, bolesti a mnohdy i zranění. Zde se musí koordinovaně zapojit nejen trup a nohy, ale i ruce. Správný běžecký postoj připomíná asi tak jako bychom si dokázali představit skokana na lyžích. Vhodné není ani takzvané přetáčení do stran. Častou chybou jsou příliš pokrčené ruce a to poté nutí k tomu, aby pracovaly jinak, než u těla. Zde může snadno dojít k přetížení horní části beder nebo i k uskřípnutí nervů. O bolesti zad poté ani nemluvě.
Jak správně běhat?

• Rozhodně se vhodně obléknout a pořídit si kvalitní běžeckou obuv.
• Běžet by se mělo v mírném náklonu. Těžiště těla leží v přední části hrudníku.
• Tělo má být v jedné přímce, což se dá celkem dobře natrénovat i u stromu. Neexistuje lámání v pase a vystrčení zadní části těla nebo snad nahrbení. Hlava nesmí být v záklonu ani v předklonu.
• Před během je dobré se protáhnout a stejné je třeba to udělat i po běhu domů, což svalům jen prospěje.
• Raději se vyhnout asfaltu, jelikož pohybový aparát bude tak trpět. Venkovní terén je daleko lepší pro duši, zdravé dýchání a šetrnější je ke kloubům. Navíc se při běhu v přírodě pěkně pročistí hlava.

Co vás napadne, když padne název země Kuba? Někoho možná krásná, ale bohužel drahá dovolená, jiného (převážně muže) zachovalá auta, na které zde narazíte opravdu všude anebo neuvěřitelná životní energie tamních obyvatel. To, co ale napadne opravdu každého z nás jsou doutníky a rum. Jelikož do kategorie gastronomie můžeme řadit i alkoholické nápoje, je možné říct, že rum je vlastně v této zemi její nejvýznamnější součástí. Rozhodně si ale nepředstavujte alkoholický nápoj, který Češi znají pod označením rum, jímž je Tuzemák. Vyzkoušíte-li jedinkrát pravý kubánský rum, můžete si být jistí, že ten náš už budete opravdu využívat jen do pečení vánočního cukroví a neoddělitelných vánočních rumových kuliček.
Hlavním rozdílem, který se vyskytuje mezi naší verzí a originálem, je způsob výroby. Pravý rum se totiž vyrábí z cukrové třtiny a ten český z velice oblíbené přílohy, jež k nám přicestovala z Ameriky, kterou samozřejmě není nic jiného než brambory. Rum ale taky nebyl vždy takový, jaký na tomto ostrově najdete dnes. Původně se jednalo o španělský vynález, který popíjeli piráti při svých plavbách, jež se odehrávaly někdy v 16. století. Jednalo se opravdu o drsný nápoj, který byl ovšem tvrdým oříškem i pro pravé ostré muže. Tmavě hnědá tekutina vyráběná z melasy s vysokým obsahem alkoholu, vám již po prvním doušku sevřela pusu, zásluhou hořké chuti. Ne nadarmo se ji tedy někdy přezdívalo příznačným názvem drak. Ke zmírnění chuti, aby se dal nápoj normálně popíjet, se do něj přidával citrón nebo třeba mátové lístky.
Do dnešní podoby jej dovedl Španěl žijící na Kubě jménem Don Facundo Bacardi Masso začátkem 19. století, který se původně živil jako prodejce vína. Se zdokonalováním rumu začal až později a k lahodné finální podobě vedla opravdu dlouhá a složitá cesta plná experimentů. Se změnami začal již u samotného začátku, a to u melasy a její destilace. Zásadní změna se ale odehrála ve filtraci přes dřevěné uhlí, což zapříčiní docílení světlejší barvy ale hlavně změně chuti, která nemusí být zrovna příjemná, a ve zrání, které probíhalo v dubových sudech po dobu několika měsíců.
Není divu, že poptávka začala stoupat a dodnes se tato značka řadí k opravdu kvalitním. Pravdou ale je, že se již nevyrábí v této zemi. Za jednu z nejlepších značek se považuje Ron Santiago de Cuba. Zdejší obyvatelé si samozřejmě neumí představit skleničku opravdové kvality bez doutníku na stejné úrovni.

Co vás napadne, když padne název země Kuba? Někoho možná krásná, ale bohužel drahá dovolená, jiného (převážně muže) zachovalá auta, na které zde narazíte opravdu všude anebo neuvěřitelná životní energie tamních obyvatel. To, co ale napadne opravdu každého z nás jsou doutníky a rum. Jelikož do kategorie gastronomie můžeme řadit i alkoholické nápoje, je možné říct, že rum je vlastně v této zemi její nejvýznamnější součástí. Rozhodně si ale nepředstavujte alkoholický nápoj, který Češi znají pod označením rum, jímž je Tuzemák. Vyzkoušíte-li jedinkrát pravý kubánský rum, můžete si být jistí, že ten náš už budete opravdu využívat jen do pečení vánočního cukroví a neoddělitelných vánočních rumových kuliček.
Hlavním rozdílem, který se vyskytuje mezi naší verzí a originálem, je způsob výroby. Pravý rum se totiž vyrábí z cukrové třtiny a ten český z velice oblíbené přílohy, jež k nám přicestovala z Ameriky, kterou samozřejmě není nic jiného než brambory. Rum ale taky nebyl vždy takový, jaký na tomto ostrově najdete dnes. Původně se jednalo o španělský vynález, který popíjeli piráti při svých plavbách, jež se odehrávaly někdy v 16. století. Jednalo se opravdu o drsný nápoj, který byl ovšem tvrdým oříškem i pro pravé ostré muže. Tmavě hnědá tekutina vyráběná z melasy s vysokým obsahem alkoholu, vám již po prvním doušku sevřela pusu, zásluhou hořké chuti. Ne nadarmo se ji tedy někdy přezdívalo příznačným názvem drak. Ke zmírnění chuti, aby se dal nápoj normálně popíjet, se do něj přidával citrón nebo třeba mátové lístky.
Do dnešní podoby jej dovedl Španěl žijící na Kubě jménem Don Facundo Bacardi Masso začátkem 19. století, který se původně živil jako prodejce vína. Se zdokonalováním rumu začal až později a k lahodné finální podobě vedla opravdu dlouhá a složitá cesta plná experimentů. Se změnami začal již u samotného začátku, a to u melasy a její destilace. Zásadní změna se ale odehrála ve filtraci přes dřevěné uhlí, což zapříčiní docílení světlejší barvy ale hlavně změně chuti, která nemusí být zrovna příjemná, a ve zrání, které probíhalo v dubových sudech po dobu několika měsíců.
Není divu, že poptávka začala stoupat a dodnes se tato značka řadí k opravdu kvalitním. Pravdou ale je, že se již nevyrábí v této zemi. Za jednu z nejlepších značek se považuje Ron Santiago de Cuba. Zdejší obyvatelé si samozřejmě neumí představit skleničku opravdové kvality bez doutníku na stejné úrovni.

Co vás napadne, když padne název země Kuba? Někoho možná krásná, ale bohužel drahá dovolená, jiného (převážně muže) zachovalá auta, na které zde narazíte opravdu všude anebo neuvěřitelná životní energie tamních obyvatel. To, co ale napadne opravdu každého z nás jsou doutníky a rum. Jelikož do kategorie gastronomie můžeme řadit i alkoholické nápoje, je možné říct, že rum je vlastně v této zemi její nejvýznamnější součástí. Rozhodně si ale nepředstavujte alkoholický nápoj, který Češi znají pod označením rum, jímž je Tuzemák. Vyzkoušíte-li jedinkrát pravý kubánský rum, můžete si být jistí, že ten náš už budete opravdu využívat jen do pečení vánočního cukroví a neoddělitelných vánočních rumových kuliček.
Hlavním rozdílem, který se vyskytuje mezi naší verzí a originálem, je způsob výroby. Pravý rum se totiž vyrábí z cukrové třtiny a ten český z velice oblíbené přílohy, jež k nám přicestovala z Ameriky, kterou samozřejmě není nic jiného než brambory. Rum ale taky nebyl vždy takový, jaký na tomto ostrově najdete dnes. Původně se jednalo o španělský vynález, který popíjeli piráti při svých plavbách, jež se odehrávaly někdy v 16. století. Jednalo se opravdu o drsný nápoj, který byl ovšem tvrdým oříškem i pro pravé ostré muže. Tmavě hnědá tekutina vyráběná z melasy s vysokým obsahem alkoholu, vám již po prvním doušku sevřela pusu, zásluhou hořké chuti. Ne nadarmo se ji tedy někdy přezdívalo příznačným názvem drak. Ke zmírnění chuti, aby se dal nápoj normálně popíjet, se do něj přidával citrón nebo třeba mátové lístky.
Do dnešní podoby jej dovedl Španěl žijící na Kubě jménem Don Facundo Bacardi Masso začátkem 19. století, který se původně živil jako prodejce vína. Se zdokonalováním rumu začal až později a k lahodné finální podobě vedla opravdu dlouhá a složitá cesta plná experimentů. Se změnami začal již u samotného začátku, a to u melasy a její destilace. Zásadní změna se ale odehrála ve filtraci přes dřevěné uhlí, což zapříčiní docílení světlejší barvy ale hlavně změně chuti, která nemusí být zrovna příjemná, a ve zrání, které probíhalo v dubových sudech po dobu několika měsíců.
Není divu, že poptávka začala stoupat a dodnes se tato značka řadí k opravdu kvalitním. Pravdou ale je, že se již nevyrábí v této zemi. Za jednu z nejlepších značek se považuje Ron Santiago de Cuba. Zdejší obyvatelé si samozřejmě neumí představit skleničku opravdové kvality bez doutníku na stejné úrovni.

Co vás napadne, když padne název země Kuba? Někoho možná krásná, ale bohužel drahá dovolená, jiného (převážně muže) zachovalá auta, na které zde narazíte opravdu všude anebo neuvěřitelná životní energie tamních obyvatel. To, co ale napadne opravdu každého z nás jsou doutníky a rum. Jelikož do kategorie gastronomie můžeme řadit i alkoholické nápoje, je možné říct, že rum je vlastně v této zemi její nejvýznamnější součástí. Rozhodně si ale nepředstavujte alkoholický nápoj, který Češi znají pod označením rum, jímž je Tuzemák. Vyzkoušíte-li jedinkrát pravý kubánský rum, můžete si být jistí, že ten náš už budete opravdu využívat jen do pečení vánočního cukroví a neoddělitelných vánočních rumových kuliček.
Hlavním rozdílem, který se vyskytuje mezi naší verzí a originálem, je způsob výroby. Pravý rum se totiž vyrábí z cukrové třtiny a ten český z velice oblíbené přílohy, jež k nám přicestovala z Ameriky, kterou samozřejmě není nic jiného než brambory. Rum ale taky nebyl vždy takový, jaký na tomto ostrově najdete dnes. Původně se jednalo o španělský vynález, který popíjeli piráti při svých plavbách, jež se odehrávaly někdy v 16. století. Jednalo se opravdu o drsný nápoj, který byl ovšem tvrdým oříškem i pro pravé ostré muže. Tmavě hnědá tekutina vyráběná z melasy s vysokým obsahem alkoholu, vám již po prvním doušku sevřela pusu, zásluhou hořké chuti. Ne nadarmo se ji tedy někdy přezdívalo příznačným názvem drak. Ke zmírnění chuti, aby se dal nápoj normálně popíjet, se do něj přidával citrón nebo třeba mátové lístky.
Do dnešní podoby jej dovedl Španěl žijící na Kubě jménem Don Facundo Bacardi Masso začátkem 19. století, který se původně živil jako prodejce vína. Se zdokonalováním rumu začal až později a k lahodné finální podobě vedla opravdu dlouhá a složitá cesta plná experimentů. Se změnami začal již u samotného začátku, a to u melasy a její destilace. Zásadní změna se ale odehrála ve filtraci přes dřevěné uhlí, což zapříčiní docílení světlejší barvy ale hlavně změně chuti, která nemusí být zrovna příjemná, a ve zrání, které probíhalo v dubových sudech po dobu několika měsíců.
Není divu, že poptávka začala stoupat a dodnes se tato značka řadí k opravdu kvalitním. Pravdou ale je, že se již nevyrábí v této zemi. Za jednu z nejlepších značek se považuje Ron Santiago de Cuba. Zdejší obyvatelé si samozřejmě neumí představit skleničku opravdové kvality bez doutníku na stejné úrovni.

Co vás napadne, když padne název země Kuba? Někoho možná krásná, ale bohužel drahá dovolená, jiného (převážně muže) zachovalá auta, na které zde narazíte opravdu všude anebo neuvěřitelná životní energie tamních obyvatel. To, co ale napadne opravdu každého z nás jsou doutníky a rum. Jelikož do kategorie gastronomie můžeme řadit i alkoholické nápoje, je možné říct, že rum je vlastně v této zemi její nejvýznamnější součástí. Rozhodně si ale nepředstavujte alkoholický nápoj, který Češi znají pod označením rum, jímž je Tuzemák. Vyzkoušíte-li jedinkrát pravý kubánský rum, můžete si být jistí, že ten náš už budete opravdu využívat jen do pečení vánočního cukroví a neoddělitelných vánočních rumových kuliček.
Hlavním rozdílem, který se vyskytuje mezi naší verzí a originálem, je způsob výroby. Pravý rum se totiž vyrábí z cukrové třtiny a ten český z velice oblíbené přílohy, jež k nám přicestovala z Ameriky, kterou samozřejmě není nic jiného než brambory. Rum ale taky nebyl vždy takový, jaký na tomto ostrově najdete dnes. Původně se jednalo o španělský vynález, který popíjeli piráti při svých plavbách, jež se odehrávaly někdy v 16. století. Jednalo se opravdu o drsný nápoj, který byl ovšem tvrdým oříškem i pro pravé ostré muže. Tmavě hnědá tekutina vyráběná z melasy s vysokým obsahem alkoholu, vám již po prvním doušku sevřela pusu, zásluhou hořké chuti. Ne nadarmo se ji tedy někdy přezdívalo příznačným názvem drak. Ke zmírnění chuti, aby se dal nápoj normálně popíjet, se do něj přidával citrón nebo třeba mátové lístky.
Do dnešní podoby jej dovedl Španěl žijící na Kubě jménem Don Facundo Bacardi Masso začátkem 19. století, který se původně živil jako prodejce vína. Se zdokonalováním rumu začal až později a k lahodné finální podobě vedla opravdu dlouhá a složitá cesta plná experimentů. Se změnami začal již u samotného začátku, a to u melasy a její destilace. Zásadní změna se ale odehrála ve filtraci přes dřevěné uhlí, což zapříčiní docílení světlejší barvy ale hlavně změně chuti, která nemusí být zrovna příjemná, a ve zrání, které probíhalo v dubových sudech po dobu několika měsíců.
Není divu, že poptávka začala stoupat a dodnes se tato značka řadí k opravdu kvalitním. Pravdou ale je, že se již nevyrábí v této zemi. Za jednu z nejlepších značek se považuje Ron Santiago de Cuba. Zdejší obyvatelé si samozřejmě neumí představit skleničku opravdové kvality bez doutníku na stejné úrovni.

Co vás napadne, když padne název země Kuba? Někoho možná krásná, ale bohužel drahá dovolená, jiného (převážně muže) zachovalá auta, na které zde narazíte opravdu všude anebo neuvěřitelná životní energie tamních obyvatel. To, co ale napadne opravdu každého z nás jsou doutníky a rum. Jelikož do kategorie gastronomie můžeme řadit i alkoholické nápoje, je možné říct, že rum je vlastně v této zemi její nejvýznamnější součástí. Rozhodně si ale nepředstavujte alkoholický nápoj, který Češi znají pod označením rum, jímž je Tuzemák. Vyzkoušíte-li jedinkrát pravý kubánský rum, můžete si být jistí, že ten náš už budete opravdu využívat jen do pečení vánočního cukroví a neoddělitelných vánočních rumových kuliček.
Hlavním rozdílem, který se vyskytuje mezi naší verzí a originálem, je způsob výroby. Pravý rum se totiž vyrábí z cukrové třtiny a ten český z velice oblíbené přílohy, jež k nám přicestovala z Ameriky, kterou samozřejmě není nic jiného než brambory. Rum ale taky nebyl vždy takový, jaký na tomto ostrově najdete dnes. Původně se jednalo o španělský vynález, který popíjeli piráti při svých plavbách, jež se odehrávaly někdy v 16. století. Jednalo se opravdu o drsný nápoj, který byl ovšem tvrdým oříškem i pro pravé ostré muže. Tmavě hnědá tekutina vyráběná z melasy s vysokým obsahem alkoholu, vám již po prvním doušku sevřela pusu, zásluhou hořké chuti. Ne nadarmo se ji tedy někdy přezdívalo příznačným názvem drak. Ke zmírnění chuti, aby se dal nápoj normálně popíjet, se do něj přidával citrón nebo třeba mátové lístky.
Do dnešní podoby jej dovedl Španěl žijící na Kubě jménem Don Facundo Bacardi Masso začátkem 19. století, který se původně živil jako prodejce vína. Se zdokonalováním rumu začal až později a k lahodné finální podobě vedla opravdu dlouhá a složitá cesta plná experimentů. Se změnami začal již u samotného začátku, a to u melasy a její destilace. Zásadní změna se ale odehrála ve filtraci přes dřevěné uhlí, což zapříčiní docílení světlejší barvy ale hlavně změně chuti, která nemusí být zrovna příjemná, a ve zrání, které probíhalo v dubových sudech po dobu několika měsíců.
Není divu, že poptávka začala stoupat a dodnes se tato značka řadí k opravdu kvalitním. Pravdou ale je, že se již nevyrábí v této zemi. Za jednu z nejlepších značek se považuje Ron Santiago de Cuba. Zdejší obyvatelé si samozřejmě neumí představit skleničku opravdové kvality bez doutníku na stejné úrovni.

Co vás napadne, když padne název země Kuba? Někoho možná krásná, ale bohužel drahá dovolená, jiného (převážně muže) zachovalá auta, na které zde narazíte opravdu všude anebo neuvěřitelná životní energie tamních obyvatel. To, co ale napadne opravdu každého z nás jsou doutníky a rum. Jelikož do kategorie gastronomie můžeme řadit i alkoholické nápoje, je možné říct, že rum je vlastně v této zemi její nejvýznamnější součástí. Rozhodně si ale nepředstavujte alkoholický nápoj, který Češi znají pod označením rum, jímž je Tuzemák. Vyzkoušíte-li jedinkrát pravý kubánský rum, můžete si být jistí, že ten náš už budete opravdu využívat jen do pečení vánočního cukroví a neoddělitelných vánočních rumových kuliček.
Hlavním rozdílem, který se vyskytuje mezi naší verzí a originálem, je způsob výroby. Pravý rum se totiž vyrábí z cukrové třtiny a ten český z velice oblíbené přílohy, jež k nám přicestovala z Ameriky, kterou samozřejmě není nic jiného než brambory. Rum ale taky nebyl vždy takový, jaký na tomto ostrově najdete dnes. Původně se jednalo o španělský vynález, který popíjeli piráti při svých plavbách, jež se odehrávaly někdy v 16. století. Jednalo se opravdu o drsný nápoj, který byl ovšem tvrdým oříškem i pro pravé ostré muže. Tmavě hnědá tekutina vyráběná z melasy s vysokým obsahem alkoholu, vám již po prvním doušku sevřela pusu, zásluhou hořké chuti. Ne nadarmo se ji tedy někdy přezdívalo příznačným názvem drak. Ke zmírnění chuti, aby se dal nápoj normálně popíjet, se do něj přidával citrón nebo třeba mátové lístky.
Do dnešní podoby jej dovedl Španěl žijící na Kubě jménem Don Facundo Bacardi Masso začátkem 19. století, který se původně živil jako prodejce vína. Se zdokonalováním rumu začal až později a k lahodné finální podobě vedla opravdu dlouhá a složitá cesta plná experimentů. Se změnami začal již u samotného začátku, a to u melasy a její destilace. Zásadní změna se ale odehrála ve filtraci přes dřevěné uhlí, což zapříčiní docílení světlejší barvy ale hlavně změně chuti, která nemusí být zrovna příjemná, a ve zrání, které probíhalo v dubových sudech po dobu několika měsíců.
Není divu, že poptávka začala stoupat a dodnes se tato značka řadí k opravdu kvalitním. Pravdou ale je, že se již nevyrábí v této zemi. Za jednu z nejlepších značek se považuje Ron Santiago de Cuba. Zdejší obyvatelé si samozřejmě neumí představit skleničku opravdové kvality bez doutníku na stejné úrovni.

Představu toho, jak by mohly vypadat chytré brýle si dokážeme skvěle utvořit podle sci-fi filmů, ke se v docela hojné míře vyskytují. Dle našich představ by tak mohly disponovat například rentgenovým zrakem, databází obyvatel, rozpoznáváním obličejů, možností vyhledání správné trasy anebo funkce, pomoci, které se budeme moci spojit s jakýmkoli jiným uživatelem klidně i na druhé straně světa. Bez pochyby by se jednalo o velice prospěšný a žádaný produkt. Pokud ale očekáváte tyto funkce i od brýlí, na jejichž vytvoření pracuje známá společnost, jež je známá výrobou velice úspěšné a žádané elektroniky a příslušenství, již několik let s nasazením nejlepších techniků a počítačových expertů, musím vás zklamat.
U pokročilejších variant brýlí, které by se mohly podle některých zdrojů nazývat jednoduše Apple Glasses, se můžeme dočkat toho, že úplně nahradí nejznámější výrobek firmy, kterým je bezesporu chytrý mobilní telefon iPhone nebo Apple Watch, které se těšily u zákazníků velké oblibě. Na to si ale ještě budeme muset chvíli počkat. První varianta této technologie budoucnosti, jež bychom se mohli dočkat možná v průběhu příštího roku (pokud tedy vše půjde podle plánu), bude na mobilním telefonu závislá, a bude tedy sloužit spíše pro zobrazování displeje. Další možnou funkcí je pořizování fotografií místa, na niž se právě díváte.
Od normálních brýlí byste je neměli na první pohled rozpoznat. Když se na ně ale podíváme po technické stránce zjistíme, že jsou skla tvořena displeji, na něž se bude promítat obrazovka telefonu, který bude k brýlím připojen pomocí Bluetooth. Jak jsme zvyklí, vše bude beze sporu provedeno jednoduchým, ale elegantním a slušivým designem, takže si budete moci brýle vzít na každou příležitost. Bohužel se budeme muset smířit se zrovna nemalou pořizovací cenou, což není u společnosti Apple a jejich výrobků ničím neobvyklým.