Blog

Vozidla značky Škoda znají po celém světě a nedá se jim upřít, že mají poměrně dost dlouhou historii. Dokonce většina našich českých domácností se může nějakým takovým automobilem pochlubit. Nicméně i Škoda auto se vydává na elektrocestu a budeme si moct pořídit například první český elektromobil CITIGO^e iV. Přirozeně musíme počítat s vyšší investicí, ale na druhou stranu se nám finance vrátí v ceně provozu. Je ohleduplnější na životní prostředí, což je velmi důležité. Jedno je jisté, s benzinovým motorem se tato značka již vyrábět nebude.

Pojďme se seznámit

Inovativní, inteligentní, ikonické, inspirativní a individuální, to jsou přednosti, které má právě ve znaku značka iV. V podstatě se jedná o nejmenší škodovku v elektrovariantě. I když by se dalo říci, že je ideálním vozítkem pro ženy, tak i muži si rádi s ním zajezdí, jelikož tady se hraje spíše na úsporu v městském provozu. Přirozeně se dá ale počítat s tím, že v garáži se objeví ještě jiný automobil, který poskytne větší adrenalinový zážitek. CITIGO^e iV má dojezd přes 250 kilometrů. Provozní náklady se odhadují okolo 50 haléřů za kilometr. Dobíjet by stačilo pouze 1x denně, pokud ovšem nepřijdou velké mrazy a není třeba vytápět interiér vozu. Avšak vybavení a doplňky mu může závidět kterékoliv jiné vozidlo.

O trochu silnější nástupce

Kdo potřebuje větší dojezd, tak by rozhodně neměl otálet s dalším novinkou, kterou je Superb iV s dojezdem přes 900 kilometrů, což je přirozeně již auto na delší trasu. Jeho baterii také ale velmi pohodlně dobijeme přes noc. Na cestách se běžně již vyskytují dobíjecí označené stanice, tudíž není problém si případně dobít baterii i na nějaké služební cestě. Výrobci automobilů Škoda budou nadále pokračovat v dalším vývoji a výrobě aut na elektrický pohon, jelikož v tom je nyní vidět budoucnost, jak ochránit více životní prostředí. Uvidíme, co nám v nejbližší době nabídnou za novinky.

Každý z nás má v práci někoho, komu se vyhýbá obloukem. V tomto článku chceme poskytnout spíše inspiraci, jak řešit něco takového, protože na rozdíl od chytrých psychologických pouček na internetu vám dáme jednu radu k nezaplacení – lidi jsou zlí a malicherní a malí ve své přirozenosti. Vždycky narazíte na nějakého skřeta, co si bude libovat v tom, jak z vaší práce udělá peklo na zemi. Nebo se bude jednat o povýšenou ženskou či povýšeneckého chlapa, který ani nemusí být nad vámi, ale bude se chovat, jako že mu to všechno patří.

S takovými lidmi je těžké pořízení vždy a bohužel, kromě násilné vraždy a zabetonování na zahradě, neexistuje skoro nic, co by se dalo „dělat“ proti takovýmto útokům.

1. Otrava

Každý známe nějakého otravu v práci – přijde a mele a mele, nenechá vás pracovat, jíst, pít, pomalu si ani na záchod nemůžete dojít, aniž by tam byl tenhle člověk. Jak s ním? Jednoduše mu sdělte, že překračuje jakousi vaši pomyslnou hranici a je vám to nepříjemné. Že je to moc přímočaré a kruté? No, takový je život.

1. Boss bitch

Všichni známe nějakou boss bitch nebo její mužský ekvivalent, který se naparuje po celém oddělení a dělá zbytečné cavyky, hází na vás práci a bere si vaše zásluhy, spolu s neustálým komandováním. Jak s někým takovým? Pokud člověk dospěl do takové fáze, že je zatrpklý a hnusný na ostatní, vy s tím uděláte málo co. Jediné, co jde = řekněte to danému člověku. Přímočaře, na férovku, ideálně s publikem. Pokud nesklapne ani potom, tak mu není pomoci.

1. Stalker

I tyto typy lidí se vyskytnou na pracovišti. Nebudou vás jenom sledovat, to ne. Budou vás doslova pronásledovat, špehovat. Mnohdy to i překročí pomyslnou mez. Jak s těmito? Pokud to není na hranici trestného činu, tak velice rázná domluva, jako s malým dítětem. Pakliže už tam vidíte prvky trestného činu, například to, že vás sleduje až domů, tak tady pomůže opravdu jen policie.

Co se týče ryb, tak poslední dobou se na českých talířích objevují stále častěji a to je moc dobře. Mají totiž blahodárný vliv na náš organismus a jsou bohatým zdrojem vitamínů A, D, B a nechybí jim ani vápník, fosfor a jod. Také není vůbec žádný problém si vybrat pokaždé jinou rybu a to přímo mořskou nebo tu naši českou. Díky tomu můžeme ryby různě střídat a tím prakticky nikdy neomrzí.

Tipy, které se hodí

Jak na pstruha?
Ačkoliv by se někomu mohlo zdát, že nejčastější rybou na talíři bude zrovna kapr, tak ho musíme zklamat. Je to jednoduše pstruh. O této pravdě se můžeme jednoduše přesvědčit v obchodech, ale i v restauracích, kde je uváděn na jídelním lístku. Ovšem domácí příprava je k nezaplacení a můžeme tím překvapit nejednoho hosta. Pokud je menší, tak je rozhodně lepší ho připravovat vcelku. U většího je doporučeno si pohrát a připravit si z něj filety. Určitě při domácí přípravě si můžeme dovolit razantnější kombinaci, než jen máslo s česnekem. Skvělé je kořeněné máslo, které se připraví jednoduše. Ančovičku s kapary nebo sušenými rajčaty rozetřeme, přidáme česnek podle chuti, trochu dijonské hořčice a čerstvě namletý pepř. To vše smícháme s máslem. Pstruha opečeme na kořeněném másle a ihned podáváme.
Okoun také není k zahození
Je hodně blízký chutí k candátovi, ale přirozeně cenově je přece jenom levnější. Potrápí nás sice filetování, ale výsledek stojí za to. I přes veškerou pečlivou snahu mohou zůstat v mase drobné kostičky. Nicméně když ho zprudka osmahneme na oleji, obrátíme, zakapeme citrónem a pomažeme máslem, tak zbytky těchto drobných kostiček se pod vlivem tepelné úpravy a kombinace citrónu rozloží. Výsledek je naprosto jedinečný.
Úhoř se moc nevidí
Vzhledem k tomu, že úhoř je velmi mastná ryba, tak je vhodnější na uzení. Přebytečný tuk odkape a my si můžeme vychutnat skutečně delikátní a jemné maso. Navíc můžeme použít jeden trik, který pozvedne chuť masa. Úhoř se nejprve stáhne z kůže, poté se teprve vykuchá a omyje. Maso se prosolí a připraveným kořením se potře venek ryby. Pak se zpět natáhne kůže a úhoř se nechá chvíli odležet. Vyhřátá udírna je signálem pro zavěšení a pár hodin uzení. Je to skutečná delikatesa.

Pro kohokoliv nezainteresovaného v umělé inteligenci a robotice se může nadcházející doba jevit jako doba velké krize, kdy nás nahradí stroje a všechno bude ztraceno, zavládne chaos a přijede Šílený Max. Ovšem nic takového se pravděpodobně konat nebude. Ale je bláhové tvrdit, že život zůstane stejný jako doposud.

Co nás tedy čeká s příchodem robotického věku?

1. Roboti a umělá inteligence nahradí veškerou opakující se a naprogramovatelnou činnost.

Program nedokáže přijít s ničím novým, bude dělat jen to, co jej naučíte či co si vyvodí z dat, které do něj naházíte. Takže robot-nosič se sice naučí kromě krabic nosit i barely, ale u nošení to končí. Určitě nezačne z barelů vyrábět sošky. Čas zabírající a opakovatelná práce ale tvoří valnou většinu pracovní náplně mnohých zaměstnanců ve skladech, továrnách a dalších. Nejedná se zde o nic hlubokého, nad čím by někdo musel přemýšlet. Vezmete věc a z bodu A ji přenesete do bodu B, ať už sami nebo za použití techniky. Vezmete součástku A, dáte ji do B a zmáčknete C. Šedesát procent takovýchto pracovních míst zanikne do konce první poloviny 21. století.

1. Větší specializace člověka

Není však radno věšet hlavu, protože přesně tohle dovolí lidem specializovat se a dělat daleko více činností. Například advokát – tomu zabere vyplňování smluv, formulářů a žalob celý den – se bude moci soustředit na kvalitativní stránku práce, kde bude analyzovat dokumenty a vytvářet argumenty, zkrátka bude dále působit jako ten lidský prvek, ovšem mnohonásobně více, protože na to bude čas. A všechno to papírování zastane chytrý počítač.

Je tedy umělá inteligence něco, čeho bychom se měli bát? Pokud jsme zblblí z televize a podivných krajně-pravicových webů na internetu, tak ano, bojte se hříšné duše! Ale pokud jste si uchovali trochu racionálního přemýšlení i v tomto věku, tak se nic zásadního dít nebude – jediná hádanka, která před námi stojí, je ta, že musíme přijít, co dělat dál. A člověk se vždycky přizpůsobí.

Dejme si chvilku pauzu od všedních záležitostí a pojďme se pobavit o tom, jak vlastně muži v 21. století žijí. Člověk by si řekl, že na tom přeci zas tolik k pobavení není, ovšem první zdání často klame. Spousta mužů totiž tápe. Ať už se jedná o zdravou stravu nebo dokonce i o jiné aspekty života, tedy jiné než jídlo. Spousta z nás má totiž ne zrovna pěkné návyky z domu, nad kterými bychom se přinejmenším měli zamyslet. Ovšem co je tím největším prohřeškem pro naprostou většinu mužů – byli vychováváni jako kluci. Co to obnáší?

• Jistou volnost
• Ne tak přísné zákazy
• Málo povinností
• Mamánkovství

Tak to je. Spousta mužů si nedokáže uvařit, nedokáže si uklidit tak, aby se to dalo považovat za úklid. Nezvládne nakoupit, nezvládne zastat práci okolo domu. Někdo by mohl namítat, že přeci polovina věcí jmenovaných je ženská práce. Ovšem poté se podíváte na nejrůznější televizní pořady, reality-show, záběry a dokumenty a vidíte naprosto nemožné jedince, kteří by bez svých dam a paní nebyli schopni normálně existovat. A pak si říkáte – je tohle něco, co skutečně chci? Abych byl do konce svého života odkázaný na pívo z lednice a uvařenou svíčkovou v neděli?

Nebudeme lhát – je to jistý komfort. Chodíte do práce, děláte, co vás baví, jezdíte s přáteli na spanilé jízdy. Ovšem potom se nedej bože něco stane, třeba rozvod nebo úmrtí, a najednou se vám z toho zhroutí svět.

Hodně mužů také nedokáže dost dobře spravovat své finance. Stále se tak v některých českých domácnostech drží pravidla, že muž přinese peníze a žena je spravuje a strká do peněženky, protože „starej by to zase prochlastal“.

Je nejspíše na čase změnit tuto mentalitu, tak zakořeněnou, protože svět jde dopředu a více žen (a mužů) se posouvá mnohem dál než za maminčinu kuchyň. Možná, kdybychom jako muži byli více soběstační, žili bychom šťastnějšími životy, minimálně bychom byli schopni najít ženu, která by to na nás ocenila.

Pohon všech kol se dodává do poměrně dost široké nabídky modelů a možná k překvapení u některých výrazně chybí. Také provedení těchto čtyřkolek je rozdílné. S některými se nemusíme vůbec obávat každodenní práce v terénu nebo v nepříznivém počasí a jiné můžeme bezpečně používat jen k občasné pomoci například k vyproštění. Vybrat si v těchto modelech není potom vůbec snadné, pokud tomu dostatečně nerozumíme. Nicméně obliba 4×4 roste a stále stoupá. Zároveň potěší i speciální systémy režimu plynu, ESP a dalších jízdních asistentů. Koupě těchto modelů má přirozeně své klady, ale i mínusy.
Proč si pořídit 4×4
Asi úplně největším přínosem pro řidiče je ten pocit bezpečí a také jistoty, zvláště v zimním období, kdy se člověk dostane do nejedné nesnadné situace. Také je daleko snadnější ovladatelnost v sychravém počasí, kdy automobil skutečně dobře sedí na silnici. Rozhodně je třeba mít i správný vzorek pneumatik.
Je třeba si dát i pozor
Jako při každém výběru produktu, tak to platí i v tomto případě, že je třeba si dát na některé věci pozor. Efektivita čtyřkolek se rok od roku zlepšuje, ale i tak je dobré zvážit, zdali vůbec vozidlo s náhonem na všechny kola potřebujeme. Něco jiného bude, když budeme bydlet v horách nebo vyšší nadmořské výšce a opakem zase v nížině a teplejších krajích. Některé konstanty se totiž nemění, ačkoliv je lepší technologie. Kromě vyšší kupní ceny, je rozhodně další ukazatel nárůstu hmotnosti a následně spotřeby pohonných hmot. Dokonce se mohou projevit i horší jízdní vlastnosti a to zejména na suchých silnicích.

Škodovka nabízí výběr ve čtyřkolkách

Mezi velmi známé a rozšířené modely patří i vozy Škoda. Na předních příčkách stojí Kodiaq jeho bráška Karoq, ani Octavia neudělá svým výrobcům ostudu. Rodinný vůz Škoda Yeti poskytuje dokonalý komfort a Superb si též zaslouží obsadit přední místo. Dále na silnicích můžeme spatřit další vozy pod značkou Dacia, Hyundai, Suzuki, Volkswagen nebo BMW. Inu jak je vidět, tak bohatá nabídka uspokojí každého příznivce a milovníka čtyřkolek.

V podnikání potřebujete opravdu hodně peněz na to, abyste zase hodně peněz obratem vydělali – je to tak trochu začarovaný kruh, který se může kdykoliv přetrhnout buď vaší vlastní vůlí (tedy skončíte a jdete na vyslouženou rentu) nebo bez vaší vůle (investice nevyjde a je po penězích).

Přesně proto jsou podnikatelé tím nejrizikovějším segmentem klientů pro banky – nikdy nemohou mít úplnou stoprocentní jistotu, že se jim jejich investice v podobě hypotéky vrátí. Nebankovní společnosti ale nejsou banky a chápou, že podnikání je riziko a s tím do toho „kola“ jdou. Přesně proto mnoho podnikatelů raději hledá naději u společností, které nově i v České republice poskytují například americké hypotéky nebankovní nebankovnihypoteky.net, které mohou těmto lidem opravdu pomoci tím, že sice zatíží nemovitost v jejich vlastnictví, dostanou ale dostatečné množství peněz na to, aby pozvedli své podnikání, zainvestovali a budovali.

Bez kapitálu to bohužel nejde. O tom ví každý http://www.ctidoma.cz/zpravodajstvi/2017-10-11-obecni-dum-pusobi-na-oko-strasidelne-nymburk-do-nej-ale-zainvestuje-milion své. V divokých devadesátých nebylo zas tak těžké získat obrovské částky a splatit je za pár let. Dnes to každá banka neumožňuje a právě proto se pozornost klientů obrací mimo bankovní sektor. Je to přirozený vývoj, neboť kapitál je tu stále krví v tomto ekonomickém systému, a aby člověk dokázal prosperovat, je nutné, aby měl přístup k možnosti sáhnout po finančních injekcích, které mu pomohou, až to bude třeba.

O člověku, který si půjčuje, panuje v některých částech společnosti takový předsudek, že to snad dělá proto, aby se „vykopal“ z nelíbivé a nezáviděníhodné situace. Mnohdy je to ale pouze nutný krok dopředu, jak se posunout a zároveň neztratit a dlouho nečekat. Vždycky můžete sedět a čekat, až se účet naplní dostatečně na to, abyste investovali. Ovšem někdy je třeba rozhodovat se v rámci měsíců, ne-li dnů, proto je nutné mít tu možnost. A tu vám my dáváme!

Denní doporučená dávka soli pro běžného člověka činí zhruba 5 gramů. Češi si však napsali svá vlastní pravidla ohledně toho, jak moc soli budou používat. Proto není výjimkou, že průměrný Čech toto doporučené množství s přehledem překročí až o trojnásobek! Denní příjem soli se tak nezřídka kdy pohybuje až mezi 12-17 gramy.
Jen si to přiznejte. Dokážete si představit smetanovou svíčkovou bez soli? A co takové zelí k pečené kachně? Nebo rajskou? Upřímně, asi jen těžko, že?

Nadměrný příjem soli u Čechů však není zaviněn pouze solením při přípravě jídel či před jejich samotnou konzumací. Tato sůl tvoří asi jen 6 gramů z již zmiňovaných 12-17. Ta větší část se skrývá v hotových výrobcích a polotovarech. Pokud byste se chtěli bránit argumentem, že žádné polotovary nekupujete a vaříte pouze poctivá domácí jídla, takže problém s nadbytkem solí mít vy nemůžete, je na čase si vyjasnit, o jaké soli se zde vlastně bavíme. Jedná se o tu, která je ukrytá v námi tak oblíbených sýrech, šunkách, párcích, klobáskách, ale také v chlebu, houskách a ostatním pečivu, jogurtech nebo také pomazánkách. Zde by obsah soli neměl přesáhnout 0,5 gramu na 100 gramů výrobku. U sýrů se toto množství může vyšplhat až na 30 gramů na 100 gramů výrobku.
Ministerstvo zdravotnictví ale tento problém nepřehlíží a snaží se jednat. Už od roku 2010 v potravinách prodávaných v České republice postupně snižuje obsah soli. V některých z nich jej snížilo i o 5 gramů a tím ani zdaleka nekončí.
Nadbytek soli totiž prokazatelně způsobuje vysoký krevní tlak, hypertenzi, může být jedním z příčin výskytu cukrovky druhého typu nebo zvýšeného cholesterolu. Bývá hlavní příčinou tvorby ledvinových kamenů a podílí se taky na rakovinách žaludku, tlustého střeva a konečníku. U zralých žen také velmi dobře zadržuje vodu v těle a způsobuje tak nepříjemné otoky.
Jak se tedy naučit solit méně?
Nejprve je dobré zaměřit se na výše uvedené hotové výrobky. Zredukujte tak objem těchto potravin ve své stravě a zkuste si některé z nich připravovat doma, abyste měli pod kontrolou jejich složení. Takto si můžete upéct třeba vlastní chléb.

Když už je řeč o pečivu, dávejte si pozor na to, které je na povrchu pokryto krystalkami soli. Zrádnou položkou v nákupním vozíku jsou také snídaňové cereálie, které nezřídka kdy obsahují více soli než slané brambůrky.
Při vaření můžete místo soli používat velmi aromatická koření, která dodají jídlu vůni a výraznou chuť. Sůl vám tak v jídle nebude až tak moc chybět.
A nakonec nezapomeňte, že zvyk je železná košile. Proto nezoufejte a nevzdávejte se, pokud se vám snižování soli nebude dařit. Nikdo po vás přeci nechce, abyste se soli vzdali nadobro.

Není nic lepšího, než si vše zařídit sám a být za vše sám odpovědný. Přesně proto je v České republice tolik rozvodů, že jo? Ale zpátky k tématice, dnes se budeme bavit o tom, o kolik lepší je, když si dovolenou naplánujete sami. Představíme vám několik důvodů, proč se do toho pustit na vlastní pěst a nelitovat.

1. Levnější cena

Samozřejmě, že vaše celková cena dovolené bude o něco mírnější. Proč? Protože neplatíte cestovku, která za vás taky dělá všechno ostatní. Takhle ušetříte pár tisíc a někdy i desítky tisíc a hlavně – hotely, all-inclusive a pobyty sežene úplně stejně i bez cestovky, akorát se musíte lépe dívat.

1. Můžete jet KAMKOLIV.

Cestovky mají omezený okruh svých „vybraných hotelů“. Má to dvě strany. Na jedné straně mnohdy jedete na ověřené místo, kde to cestovka zná a umí řešit problémy. NA druhou stranu byste možná chtěli jet jinam. A to vám cestovka už nedovolí. Prostě tady máte brožurku fajn hotelů, vyberte si a nashle.

1. Plánované dovolené jsou pro děti

Děti potřebují neustále mít něco naplánované a naservírované v jejich bezpečném prostředí, kde nikdo po nich nebude nic chtít a všechno bude korigované a krásné. My jsme ale dospělí, můžeme si dělat, co chceme, kdy chceme a kde chceme. Tak proč se spokojit s nějakou korigovanou zábavou v letovisku, když si můžete jít zapařit do města? Nebo vesnice? Záleží na tom, kde chcete jet.

1. Hrozné zkušení v cestování – vynikající historky

Chcete pravé cestovatelské historky a vzrušení z cest? Tak to vás zklameme, protože jediná historka, kterou se kdy budete moci chlubit, je ta, kdy Pepe z Polska pozvracel číšnici a ona mu pak dala facku. Nikdo se ale nebude smát, nikdo nebude nadšený a nikdo si nebude za pár sekund pamatovat ani slovo, co jste říkali. Chcete zážitky? Tak vystupte z vaší bublinky bezpečí a komfortu.

Chtěli jste se vždycky ocitnout na bitevním poli, kde kolem vás sviští kulky a cítíte adrenalin v žilách? Není nic lepšího než Airsoft nebo poněkud „chabější“, ale zábavnější, varianta – paintball. Oba dva sporty fungují na stejném principu – dostanete střelnou palnou zbraň, jedna je s kuličkami a druhá zase s gumovými projektily – a jdete do boje. To je všechno. A divili byste se, jak moc něco takového zabaví všechny okolo. Právě proto se paintball využívá jako volnočasová aktivita pro celé firmy pro utužení kolektivu. Mimochodem je to skvělý způsob, jak si zastřílet na nenáviděného zaměstnance či šéfa a dát mu co proto. Tady také poznáte, jestli je to férový chlap nebo ne – kdo podvádí při hře, podvádí i v životě pracovním a soukromém.

Paintball je v zásadě daleko levnější a jednodušší. Jednoduchá poloautomatická „puška“ s velkým zásobníkem na kuličky je i tak lehká, že ji bez problému uzvednou i ženy. Na pušce je přimontována plynová bombička, která vhání nové kuličky pro rychlou palbu. K tomu dostanete většinou i masku na celý obličej a také maskáče a mikinu. Pokud si chcete vzít na hru vlastní oblečení, počítejte s potravinářským barvivem i za ušima. Také si vezměte takové oblečení, které ztlumí náraz, takže mikiny a tepláky. I tak se nevyhnete modrákům.

Hra je více či méně jednoduchá. Rozdělíte se do několika týmů a střílíte, dokud ještě někdo z protějšího týmu stojí. A existují různé varianty hry.

1. Deathmatch
2. Boj o vlajku
3. Boj o pevnost
4. Závod
5. Přepadení
6. Eskort
7. A spousta dalších

Fantazii se meze nekladou, a pokud jsou s tím hráči v pohodě, může se takřka dělat cokoliv. A nejedná se ani o nikterak drahou zábavu, ba naopak. Určitě vás to vyjde levněji než nějaké drahé escape games. A tři hodiny je více než dost na to, aby na konci všichni dýchali ztěžka a taktak se drželi na nohou. Poté stačí jenom nějaké studené pivo a brambůrky a máte zaděláno na dobrý den.