Málokdo má už dnes doma klasický rtuťový teploměr. Nejprve začal mizet z nemocnic, ordinací lékařů a poté i z našich domácností. Důvod je jasný. Klasické teploměry obsahovaly nebezpečnou rtuť, a proto byly pomalu nahrazeny bezpečnější variantou, kterou je digitální teploměr.
- Kromě rtuti byl také nebezpečný obal, kterým bylo sklo.
- Zejména při měření teploty u malých dětí mohl být teploměr nebezpečný.
Mnoho lidí ale při měření digitálním teploměrem čekalo zajímavé překvapení. Tím byla příliš nízká teplota.
-
Jak je to možné?
- Rtuťové teploměry ukazovaly běžnou teplotu zdravého člověka cca na 36,8 °C a najednou máme něco přes třicet pět.
Je to dáno špatným používáním digitálního teploměru, který pracuje na zcela jiném principu. Zatímco rtuťový teploměr jsme mačkali pod paží dlouhých sedm až osm minut, digitální zapípání už po minutě a hlásí, že je změřeno.
Jiné technologie, ale stejný způsob měření
Technologie digitálního teploměru je založena na snímání teploty kovovým hrotem, který je vyroben z ušlechtilého kovu. Digitální teploměr se za jednu minutu zahřeje na teplotu prostředí a až poté začne měřit naši tělesnou teplotu.
- Pokud bychom chtěli poslechnout teploměr a vyndat ho ve chvíli, kdy pípnutím upozorní na konec měření, museli bychom mu vyjít vstříc, aby změřil skutečné hodnoty.
-
A to lze pouze jedním způsobem.
- Chodit po celý den s rukou pevně přitisknutou k tělu.
Jak tedy tento problém vyřešit? Docela jednoduše. Je třeba zacházet s digitálním teploměrem stejně jako s klasickým rtuťovým. Což znamená ignorovat zvukový signál a nechat teploměr na místě o dobu sedmi minut.
-
Je tu ale ještě jedno řešení.
- Vzhledem k tomu, že tento teploměr byl vyvinut pro měření teploty v konečníku nebo v ústech, můžeme si vybrat, které místo bude k měření teploty vhodnější.
- V obou případech nám ukáže správné hodnoty.
